Nemocnice dostanou filtr na pacienty, říká v rozhovoru pro Lidové noviny ministr Vojtěch
Datum vydání: 20. 6. 2018
Zdroj: Lidové noviny
Autor: Pavel Bartošek
Praktičtí lékaři budou sloužit pohotovost přímo na urgentních příjmech nemocnic. Odfiltrují tak pacienty, kteří tam nepatří, řekl v rozhovoru pro LN ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO). Vysvětloval také, jak se zvýší platy sester a jak si zdravotnictví rozdělilo 20 miliard navíc pro příští rok.
Chystáte změny v lékařské pohotovostní službě. Je to pravda?
Řeší se otázka urgentních příjmů, respektive lékařské pohotovostní služby, což je velké téma. Po mnoha diskusích se zdravotnickou záchrannou službou jsme přesvědčeni o tom, že nemá smysl udržovat lékařské pohotovostní služby ve starém modu, kdy lékař někde bude v nějaké místnosti v ordinaci v noci poskytovat tuto péči. Ze statistik totiž víme, že pacienti tam nechodí, respektive přijdou tam dva za noc. Chodí totiž raději rovnou do nemocnice.
Jak to tedy má vypadat nově?
Praktik by měl být součástí urgentního příjmu nemocnic, které chceme podporovat. Když skutečně přijde pacient, který má nějaký závažnější problém – třeba se uhodil do hlavy –, tak ho může rovnou poslat na magnetickou rezonanci. Což by musel udělat i v ordinaci, takže lepší je skutečně mít praktika v rámci urgentního příjmu, kde má v zádech potřebné vybavení a další návazné zdravotní služby. To jsme se shodli. Zároveň bude fungovat jako určitý filtr, jenž odfiltruje takové pacienty, kteří nemusí dále v nemocničním systému postupovat.
A budou praktici souhlasit s tím, že začnou sloužit v nemocnicích?
Lékařské pohotovosti už dneska nefungují. Bude však třeba povinnost pro praktiky více sloužit ukotvit i v legislativě. Pokud dnes praktici říkají, že nechtějí poskytovat pohotovost v odlehlých ordinacích, kde nemají žádný komplement v zádech, ale v rámci nemocnic, tak na druhou stranu pak tam musí skutečně sloužit. Takže to musí jít ruku v ruce s povinností pro praktiky se na té službě prostřídat. Objektivním faktem je, že si dneska nemocnice stěžují, že praktici moc sloužit pohotovost nechtějí.
Chystá se ovšem celková reforma primární péče. Co si pod tím máme představit?
Cílem je, aby primární péče fungovala lépe, protože když se podíváme do zahraničí, tak tam má praktický lékař mnohem silnější úlohu v systému. Prochází skrze něj drtivá většina pacientů. U nás to bohužel tak není, praktik nemá tak silnou úlohu a často musí pacienta poslat ke specialistovi, protože mu nemůže rovnou předepsat nějaké léky, anebo nefunguje systém lékařské pohotovostní služby, takže jde rovnou do nemocnice na urgentní příjem a končí v nemocničním systému, což je mnohem dražší a často to není úplně nezbytné.
Jaká tedy bude role praktického lékaře po reformě?
Základní vize a směr je takový, že role praktika musí být silnější. Pacient by měl jít prvně k praktickému lékaři, a pokud to nebude nezbytně nutné, nebude chodit dál ke specialistovi nebo do nemocnice. To je v zásadě to, o čem se bavíme a kolem čeho se to celé točí.
Co všechno se kvůli tomu bude muset změnit?
Je to otázka standardizace ordinací a vzdělávání lékařů. Jsou to samozřejmě kompetence praktických lékařů, které by se měly rozšířit z hlediska preskripce léků a z hlediska provádění některých vyšetření, která teď provádět nemohou. Ale u léků je to teď asi nejlepší příklad. Kvůli antidiabetikům musí dnes pacient ke specialistovi, byť tam není nějaký jasný odborný důvod. Naší snahou je, aby praktik byl schopen pacienta obsloužit, aby pacient zůstal u praktika a nemusel dál do systému, protože to je nejefektivnější.
Změní se i financování praktických lékařů?
Cílíme na to, aby se úplně neposilovala kapitační platba, ale spíše výkonová. Tedy abychom financování nastavili motivačně. Už v dohodě podepsané na příští rok mezi praktickými lékaři a pojišťovnami je to nastaveno tak, že kapitační platba se zvýší pouze praktikům, kteří mají nejširší ordinační dobu. Jde o to, aby praktik byl motivovaný se o pacienty starat a neposílat je třeba ke specialistům. Tedy aby měl jen pacienty v kartotéce a bral za ně kapitační platby, ale neviděl je, jak je rok dlouhý.
Když je řeč o penězích, tak bych se rád zeptal i na platy sester. Odbory požadovaly desetiprocentní plošné zvýšení tarifů u všech zdravotníků, ale vy jste s tím nesouhlasili. Můžete vysvětlit proč?
Především nemocnice nesouhlasily s tím, aby se plošně navýšily platy sester. Z různých důvodů, které jsme vzali jako relevantní. Sám mám konzistentní názor, a odbory to i uznávají, že po několika letech plošného navyšování – platy rostly minimálně o 30 procent od roku 2015 – nastal čas na to, aby odměňování bylo diferencované a peníze šly primárně tam, kde jsou potřeba. Třeba sestrám u lůžka.
A proč se má zvýšit právě příspěvek za směnu?
Všichni v zásadě říkali na všech setkáních, i odbory, že největší problém dnes je se zajištěním směnného provozu, kde jsou sestry a nižší zdravotnický personál. Tam že je nejvíc tlačí bota. Dokonce se kvůli tomu zavírají oddělení či lůžka. Řekli jsme, že to chápeme, a že tedy zvýšíme razantně o 5000 příplatky za směnnost, takže kdo bere dnes 2000, bude brát 7000. Ti, kteří berou pár stovek, sanitáři a podobně, budou brát o 2000 korun navíc. Když se to vezme procentuálně, je to vyšší nárůst než 15 procent. Sestra, která bere dneska 30 tisíc, bude brát 35 tisíc korun. Zdravotnický personál ve směnách, kterého se toto navýšení týká, má asi přes 30 tisíc lidí.
Takže už je navýšení příspěvku za směnu jisté?
Ano, takhle se dohodly nemocnice v dohodovacím řízení s pojišťovnami, které to akceptovaly. A na tento příplatek za směnnost v akutní či následné péči půjde 4,6 miliardy korun. Zbytek peněz, které nemocnice v příštím roce dostanou, je pak pětiprocentní nárůst úhrad, stejně jako u ostatních segmentů. Ten umožňuje i vyšší než pětiprocentní růst platů, protože personální náklady nejsou sto procent. U těchto peněz ředitelé chtěli, abychom jejich rozdělení nechali víc na nich, že mají každý trochu jiné problémy a chtějí více diferencovat i v rámci odměňování. Protože plošné navýšení jim neumožňuje motivovat dobré zaměstnance a ředitelé chtějí mít v tomto směru větší možnost ovlivňovat personální politiku. Někde chybí více sestry, někde lékaři, takže plošné navýšení ničemu neprospívá. Sice se plošně navyšovalo, ale počet sester každým rokem klesal. Proto je nutné peníze více cílit. Toto je zkrátka lepší řešení. Odbory samozřejmě mají možnost vyjednávat s nemocnicemi o těchto penězích.
A je nějaká záruka, že ředitelé část těchto peněz použijí na platy?
Samozřejmě odbory nevěří, že zaměstnanci vůbec nějaké peníze dostanou, ale já říkám, že dnes je situace úplně jiná než před pěti lety. Personál skutečně chybí a nedokážu si představit ředitele, kterému by bylo jedno, jestli personál má, nebo nemá. Protože nemocnice na to doplatí tím, že se jí sníží produkce, když třeba bude muset zavírat oddělení a sníží se i úhrady od pojišťovny do budoucna. Ředitelé nejsou úplně hloupí a dokážou peníze využít tak, aby tam zkrátka personál měli. Věřím tomu, že to tak je.
Včera jste také oznámil, že dohodovací řízení zdravotníků s pojišťovnami o výši úhrad na příští rok dopadlo natolik úspěšně, že ministerstvo vůbec nebude muset vydávat úhradovou vyhlášku. Jak jste to dokázal?
Měli jsme snahu být mediátorem. Ministerstvo se snažilo partnery při každém jednání přiblížit k sobě a apelovat na to, aby slevili ze svých nároků. V zásadě jsme to tak dělali u všech segmentů, což je možná také důvod, proč tentokrát bylo dohodovací řízení tak úspěšné oproti předchozím letům. Prostě jsme se na to nevykašlali.
U těch jednání se vlastně rozdělovalo 20 miliard, které zdravotnictví příští rok dostane navíc. Dostali zdravotníci k těmto jednáním nějaké vodítko?
Řekl jsem jasně, že nechci přilepšovat těm, kdo se nedohodnou, což bylo možná taky důvodem, proč se dohodli všichni. To byla jasná deklarace, která je měla motivovat k dohodě.
Jaký to bude mít dopad na pacienta?
V prvé řadě to má dopad na systém jako takový. Všem totiž půjde zhruba pět procent peněz navíc. Už to nebude tak, že by všechny peníze šly třeba jenom do nemocnic na úkor ostatních. Byť samozřejmě nemocnice jsou důležitým segmentem a dostanou po stomatolozích nejvíc, protože spolu s příspěvkem za směnnost je čeká celkem devítiprocentní nárůst. Jsem rád, že účastníci dohodovacího řízení také vyslyšeli můj apel, aby kladli důraz na zvyšování kvality a efektivity zdravotní péče. Hezkým příkladem je dohoda praktických lékařů s pojišťovnami, že budou lépe odměňováni ti, kteří budou mít delší ordinační dobu. Péče tak bude pro pacienty dostupnější.
Proč bylo důležité, aby se všichni dohodli?
Bylo důležité, aby se konečně naplnil zákon, který se nenaplňoval posledních zhruba dvacet let. Předpokládá totiž, že segmenty se mají s pojišťovnami primárně dohodnout. Až potom přichází plán B, což je úhradová vyhláška. Nikdo to však nerespektoval, všichni k dohodovacímu jednání přistupovali velmi formálně s tím, že si na ministerstvu vylobbují víc. Zásadně jsem tento přístup odmítl.
Šlo tedy jenom o to, aby se naplnil zákon?
Další věc je konsenzus. Dřív bylo všechno na ministerstvu, které v pár úřednících napsalo úhradovou vyhlášku. A vždy byl zkrátka někdo spokojený a jiný ne. Všichni pak nadávali na to, co zase ministerstvo napsalo, že jedněm přilepšuje a jiným naopak ubližuje. To se teď mění, protože celé zdravotnictví se shodlo, jak bude financováno v příštím roce. A ten konsenzus je podle mě úplně nejdůležitější. To tady skutečně nebylo zvykem.
Jako poslední se dohodli s pojišťovnami lékárníci. Je to proto, že jejich situace opravdu není dobrá, jejich příjmy klesají a je tam spousta problémů třeba s dodávkami léků?
Lékárníkům jsme jasně řekli, že jsme ochotni se bavit o několika klíčových věcech a změnách. A to i o změně financování lékárenské péče. Je objektivní fakt, že financování lékáren je závislé na ceně léků a ve chvíli, kdy Státní úřad pro kontrolu léčiv tlačí tyto ceny co nejvíce dolů, tak se zmenšuje i marže a příjem lékárny. Dá se proto souhlasit s tím, že současný systém financování lékáren je vyčerpaný a musíme hledat nový. Ale to je koncepční změna a je kvůli ní třeba změnit zákon, takže to nebude hned. Lékárníci jsou samozřejmě trochu nedočkaví a možná i agresivní, protože chtějí všechno řešit hned. Hned to ale nejde, pokud máme třeba změnit legislativu.
Oni si ale stěžují, že se nedodržuje platný zákon, podle kterého musí do dvou dnů dostat od distributora požadovaný lék. Ani toto nelze řešit hned?
Otázka dostupnosti léčiv je z našeho pohledu trochu problém. Tady se v minulosti přijal pozměňovací návrh, jak byl prosazen ve sněmovně, že distributoři budou povinně dodávat léky do dvou dnů na základě svých tržních podílů. Bohužel tento návrh, protože šlo o pozměňovací návrh, nebyl připomínkován a je napsán tak, že úplně není jasné, jak mají být tyto tržní podíly stanoveny, na základě jakých kritérií, jestli do toho spadají jenom léky na recept, nebo i léky volně prodejné. Prostě je to nedomyšlené. Proto jsme řekli, že to chceme přepsat, a chceme se inspirovat slovenským modelem, kde je ta povinnost nikoli na distributorech, ale na výrobcích.