Dotazy na téma „Právní otázky v oblasti dobrovolnictví ve zdravotnictví“

Dotaz:
„Jaká je pozice zákona č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů (zákon o dobrovolnické službě), ve znění pozdějších předpisů, ve vztahu k dobrovolnictví ve zdravotnictví?“

Odpověď:
Z pohledu dobrovolnické činnosti a pozice dobrovolníka ve zdravotnictví není zákon č. 198/2002 Sb. relevantní, protože se vztahuje a nastavuje pouze povinnosti pro nestátní neziskové organizace registrované u Ministerstva vnitra (MV), které se chtějí stát vysílajícími organizacemi. Tzn., že chtějí vysílat dobrovolníky do oblasti zdravotnictví (do zdravotnických zařízení), a mají zájem získat od MV akreditaci a tím i možnost žádat MV o finanční dotaci.

Dotaz:
„Jaké faktory jsou ve hře z pohledu odpovědnosti při realizaci dobrovolnictví ve zdravotnictví?“ 

Odpověď:
Při realizaci dobrovolnické činnosti ve zdravotnictví, stejně tak jako při jakékoli jiné lidské činnosti, platí, že každý je odpovědný za své jednání a za jeho případné následky. Obecně je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě jiné osobě. Vůči pacientovi tak v závislosti na okolnostech konkrétního případu mohou nést odpovědnost jak poskytovatel zdravotních služeb, tak dobrovolník či externí dobrovolnická organizace. Poskytovatel zdravotních služeb by tak měl přijmout přiměřená opatření k zamezení vzniku újmy na straně pacientů, dobrovolníků i na své straně.

Přitom záleží zejména (byť nikoli výhradně):

a)   Na zvoleném modelu řízení dobrovolnického programu:

• V interním modelu řízení si veškerá opatření související s nastavením těchto opatření v dobrovolnickém programu upravuje poskytovatel zdravotních služeb (PZS), včetně obsahu smlouvy s dobrovolníky.
• V případě spolupráce PZS s externí dobrovolnickou organizací (EDO) může mít PZS ve smlouvě s ní ukotvenou smluvní odpovědnost EDO vůči PZS za dobrovolníky, které do programu vysílá.

b)   Na nastavení a dodržování potřebných opatření pro konkrétní typy rizikových situací, neboť z obecného hlediska nese odpovědnost ten, kdo dal podnět ke vzniku nežádoucí situace:

• Je doporučeno mít dobře zmapovaná podstatná rizika související s konkrétní podobou dobrovolnického programu a mít k nim nastavená odpovídající opatření k jejich minimalizaci.
• Nastavení a obsah pojistné smlouvy k dobrovolnickému programu je vhodné vždy komunikovat s pojišťovnou.
• V případě pojistné události je otázkou „sdílení odpovědnosti“, kdy míra odpovědnosti může být rozdělena mezi několik zúčastněných stran či všechny zúčastněné strany.

Dotaz:
„Kdo má odpovědnost v případě, že dobrovolnická činnost zahrnuje doprovod pacienta na vycházku po areálu poskytovatele zdravotních služeb?“

Odpověď:
Primární odpovědnost je na zdravotnickém personálu, který určuje limity a rozhoduje o vhodnosti vycházky vzhledem k aktuálnímu zdravotnímu stavu pacienta a zda forma této vycházky naplňuje podmínky náplně dobrovolnické činnosti (tzn. nejedná se o poskytování zdravotních služeb, ale jejich vhodné doplnění a podporu).

Dotaz:
„Jaké jsou důležité aspekty souhlasu/nesouhlasu pacienta nebo jeho zákonného zástupce s účastí na dobrovolnických aktivitách?“

Odpověď:
Předně je důležité rozlišovat souhlas pacienta jakožto příjemce s poskytnutím dobrovolnické služby od jeho informovaného souhlasu s poskytnutím zdravotních služeb; jelikož služby dobrovolníků nejsou službami zdravotními, pacient k jejich poskytnutí neuděluje informovaný souhlas dle zákona o zdravotních službách, zároveň však jeho souhlas s poskytnutím služeb nabízených dobrovolníky je nezbytnou podmínkou jejich poskytnutí. 

Jelikož se v případě služeb dobrovolníků ve srovnání se zdravotními službami jedná o podstatně méně závažné činnosti, souhlas s jejich poskytnutím ze strany pacienta bude mít zásadně neformální povahu a je potřeba respektovat jeho aktuální zájem na poskytnutí těchto služeb. Ze strany pacienta je tedy validní jeho postoj a názor v danou chvíli, tj. jeho aktuální (ne)zájem na poskytnutí služeb ze strany dobrovolníků. Rozhodující je okamžitá situace po předchozí komunikaci. To platí jak pro dospělého, tak pro dětského pacienta. U dítěte hraje roli zejména jeho aktuální schopnost se rozhodnout a vyjádřit zájem/nezájem a je důležité toto respektovat.