Běháte? Data pošlete lékaři a pojišťovny vám přispějí třeba na chytré hodinky, plánuje Válek

Neziskové organizace si stěžují, že z ministerstva zmizely desítky lidí, kteří měli samotnou implementaci reformy na starosti. Říká se, že se nyní vypíší nové projekty, aby mohli být tito lidé zase přijati. Kdy a kolik jich bude?

O tom vůbec nic nevím, EU nemá žádné nové projekty, kterými bychom to mohli podpořit. Ty komplexní zaměřené na reformu psychiatrické péče už skončily. V současné době řešíme projekty a dílčí úkoly, které se dotýkají především zdravotní péče. Nyní to má na starosti Výbor psychiatrické společnosti, protože si myslím, že je důležité, aby to řešili odborníci. Jedná se například o akutní psychiatrickou péči, ochranné léčení nebo dětskou a dorostovou psychiatrii.

Jsou přece další etapy, prevence ve školách, zajištění týmů duševního zdraví, to všechno je před námi. To asi vzniká ve spolupráci s vámi, nebo ne?

To je otázka na ministerstvo školství. My jsme jim dali všechny podklady, to byl výstup reformy. Teď je na nich dát to do vzdělávacích programů. Například v rámci některých předmětů posílit prevenci, proto roste počet školních psychologů.

Takže vy nesouhlasíte s kritikou nevládních organizací, které říkají, že práce na reformě zamrzly a že chybí někdo, kdo by ji více tlačil?

Nevím, co konkrétně myslí. Co jsme mohli udělat, je hotové.

Prevence ale hotová není, stejně jako chybí multidisciplinární týmy…

Aby byla ve školách nastavená prevence, musí se změnit vzdělávací programy. A ministr Bek nachystal novelu školského zákona, ve které změny budou.

Takže rychleji to podle vás nejde?

No vzhledem k tomu, že za pět let reformy se školy posunuly minimálně, nevím, co by chtěly za dva roky. Myslím si, že v minulých pěti letech, kdy sem putovaly obrovské peníze z Evropské unie, se mělo daleko víc mezioborově spolupracovat. To znamená, daleko více mělo být vtaženo školství, ministerstvo práce a sociálních věcí. Na tom se to zdrželo. Reforma totiž dobře klapla v tom smyslu, že vznikla centra duševního zdraví, zkrátila se hospitalizace v psychiatrických léčebnách. Už nemáme klecová lůžka, ale mezioborová spolupráce vůbec nefungovala. Nyní se musíme však soustředit na navýšení počtu lékařů, to je jediná cesta.

Hodně jste mluvil o humanizaci péče: léčebny jsou v hrozném stavu, co s nimi budete dělat?

Jsou, ale z EU nedostaneme na opravy léčeben v jejich současné podobě ani halíř, navíc se dostávají do svízelných situací, protože díky reformě psychiatrické péče se snížily počty pacientů v léčebnách, zkrátila se doba hospitalizace. Ta péče se mění a je náročnější. To je chtěné, ale stále je potřebujeme, nemůžeme je zavřít, i když s tím původně reforma počítala. Já jsem nastoupil na ministerstvo a měl jsem podepsat rušení těchto psychiatrických zařízení. Hned jsem to zrušil, vůbec nevíme, kam by ty stovky dětí šly.

A co s nimi tedy bude? Je jasné, že v této podobě zůstat nemohou.

Máme několik modelů, o kterých debatujeme. Mimo jiné tam je třeba větší podpora soukromých zdravotnických subjektů. Máme jich tu několik a všechny fungují velmi dobře. A my jsme se rozhodli, že zrušíme jakési paradigma, které bylo v dotačních titulech, že soukromník nemá stejná práva jako přímo řízená organizace. Chceme ty výzvy ještě více otevřít. Už nebude rozhodující, zda nemocnici vlastní stát, nebo kraj, či soukromý vlastník. Víme také, že léčebny musíme rekonstruovat a vytvořit z nich moderní nemocnice. Proto musíme přesvědčit EU, že psychiatrické nemocnice mají svoje místo v systému péče o duševní zdraví, a tím dosáhnout na dotační tituly, které můžeme použít nejen pro opravy, ale pro skutečnou změnu léčeben v moderní psychiatrické nemocnice. Touto cestou jdeme a chceme jít v budoucnu.

Chcete také lidi motivovat, aby o své zdraví daleko více pečovali, a za to jim chcete dávat odměny. Někteří odborníci říkají, že ale budete motivovat věcmi, za které jsou už lidé zvyklí si platit, například nadstandardním pokojem, což je podle nich špatně. Jak jste k tomu dospěli?
Pokud pečujete o své zdraví, sportujete, zdravě jíte, nepijete nebo pijete minimálně, nekouříte, pokud se o sebe staráte alespoň tak jako o své auto, tak šetříte státu peníze. Když budu chodit pravidelně na prevence, jednou za 10 let si udělám kolonoskopii, budu chodit na pravidelné screeningy karcinomu prostaty, stát za to všechno zaplatí řekněme 60 tisíc. A já buď nebudu mít karcinom, nebo bude snadněji léčitelný a řešitelný. Státu ušetřím obrovské peníze, protože pokud bych to neudělal a vznikl u mě karcinom tlustého střeva nebo prostaty, léčba stojí cca půldruhého milionu. 

Všichni, kdo dbají o své zdraví, šetří peníze nás všech. Ty zůstávají v systému zdravotního pojištění a jsou tu pro ty, kdo neměli takové štěstí a narodili se s nějakou vrozenou vadou nebo se u nich vyvine hematoonkologické onemocnění a potřebují léčbu. A já chci, aby ti, kdo se starají o své zdraví a jsou extrémně solidární se systémem, tedy dávají do něj peníze a nečerpají z něj, aby z toho něco měli. Aby měli třeba všechna očkování zadarmo nebo v seniorním věku lázně zdarma.

S kritikou tedy nesouhlasíte?
Samozřejmě. Kdyby se celý národ choval korektně, chodil na prevenci a nehuntoval si zdraví, tak z těch 500 miliard, které má pojišťovna, můžeme podle odhadů expertů ročně ušetřit až 100 miliard. To je pro představu skoro polovina deficitu státního rozpočtu v některých letech. A nejde jen o Česko, celkově evropská populace stárne a my musíme různými způsoby stimulovat lidi, aby žili zdravě.

Někteří odborníci ale třeba v placení táborů nevidí zdravotní prevenci a tvrdí, že to bude jen cestovní agentura za státní peníze.
To určitě nebude. Velmi intenzivně komunikujeme s experty přes zdravotnickou ekonomiku, jako je například doktor Pavel Hroboň nebo další experti NERV, a s odbornými společnostmi. Chci od nich slyšet, jak dál.

V důvodové zprávě je zmíněný nadstandardní pokoj jako něco, co by se z fondů mohlo hradit.
Nadstandardní pokoj je naprosto nezajímavá věc a to bych do toho vůbec nepletl. Rozsah toho, co může být hrazené, budou určovat zdravotní pojišťovny na základě doporučení odborníků. V důvodové zprávě jsou jen příklady, aby to bylo pochopitelné.

Bylo tam také zmíněné, že by mohl být zdravotní stav měřený i chytrými technologiemi. Jak by to vypadalo?
Má to opět medicínský podklad. Vypadá to hrozně jednoduše, když řeknete, že by měl člověk zhubnout. Umím si představit, že lidé, kteří se o sebe starají, dostanou z fondu prevence chytré zařízení. Jsou země, kde tak postupují. A náš plán s Tečkou, respektive EZKartou, jde tímto směrem.

Takže byste přišel k doktorovi a ukázal mu, jaké máte BMI a že běháte?
Ne, přímo byste jim to odeslala. Jsou chytré váhy, které vám přímo v počítači vypočítají BMI.

A na základě těchto dat by dávala výhody pojišťovna?
V první fázi by mi stačilo, kdyby s těmi daty mohl pracovat lékař. Dnes to není schválené jako zdravotnický úkon. Pro představu, když si koupíte tu váhu domů, stojí třeba tři tisíce korun. Když tu stejnou váhu chcete koupit do zdravotnického prostředí, aby byla certifikovaná jako zdravotnický prostředek, bude stát 60 tisíc. A já bych chtěl, abychom mohli takhle používat i ty váhy, které máme doma. 

Kdy budeme takto odesílat data svému lékaři?
Pevně věřím, že letos vám ukážeme první věc, kterou budete mít v aplikaci EZKarta. Doufám, že pak budou přibývat další. Chci, abychom byli tam, kde je Dánsko, a do systému jsme pustili několik miliard na elektronizaci. Chci také, aby lidé mohli mít žádanky a nálezy z jakéhokoli vyšetření u sebe ve svém zařízení a mohli je také na další zařízení odeslat. A výhledově bych chtěl, aby to šlo i nahrát do mobilu do EZKarty. Stejně tak když vás propustí z nemocnice, aby vaše propouštěcí zpráva šla do mobilu ošetřujícímu lékaři nebo se opět nahrála do mobilu.

Bude na to zdravotnický systém z hlediska elektronizace připravený? Návrh zákona, který by právě EZKartu definoval a zaváděl také kmenové registry pacientů, sklidil spíše negativní reakce. 
Ty připomínky zatím nejsou vypořádané. Plánujeme například s vicepremiérem Ivanem Bartošem, že si na to sedneme. Představa centrálního registru nejde udělat, protože pro systém zdravotnictví nestačí jen vědět, že jsem to já, Vlastimil Válek. Nestačí, aby mě identifikoval jako doktora nebo profesora Válka. Potřebujeme, aby mě uměl identifikovat jako radiologa, který pracuje v konkrétní nemocnici. Ani já jako přednosta radiologie jsem se například nedostal k datům pacientů z psychiatrie. Asi vám nevadí, když bude většina personálu v nemocnici vědět, že máte angínu. Ale bude vám už vadit, když ví o některých dalších nemocech. A to je důvod, proč musíme mít svoje registry a svoje databáze. A to nyní s panem ministrem projednáváme. Ty námitky byly naprosto logické, a proto to diskutujeme. Nebyly to však námitky vůči elektronizaci, ale spíše řekněme administraci těch dat.

Hospodářská komora například uvedla, že zákon přesně nespecifikuje, kdo konkrétně bude mít k datům přístup.
Hospodářská komora chce mít registry otevřené. Ale já nemůžu dovolit, aby se kdokoli mohl dostat k datům o pacientech. Vím, že zní lákavě, že by se mohl každý policista podívat na ani nevím co. Ale myslím, že nikdo z občanů by si nepřál, aby se k těm informacím mohl dostat někdo další kromě zdravotníků, kteří se o ně starají. A tak data půjdou pouze tam, kam pacient řekne, že můžou jít.

Takže se bude podepisovat souhlas?
Samozřejmě. Budou tam aktivní souhlasy a aktivní nesouhlasy. Například pokud jste v bezvědomí a lékař vaši situaci bude potřebovat s někým konzultovat. Vy aktivně odsouhlasíte, že vaše zdravotní data budou moci vidět všichni lékaři v nemocnici, kde jste hospitalizovaná, ale ne v jiných nemocnicích. A už vůbec nesouhlasíte s tím, pokud někdo přijde a řekne „já s ní chodím, tak mi to ukažte“ nebo se po tom bude ptát policista, který bydlí u vás v ulici. Proto to nemůžeme dát do zákona, kdo k tomu bude mít přístup. A to už jsme si s Hospodářskou komorou vyříkali na tripartitě. Musíme tím systémem chránit pacienta, ne ty, kteří by ta data chtěli.

Kdy to tedy celé bude fungovat?
Fáze, kdy bude možné například žádanky posílat mezi jednotlivými zařízeními, ale zatím nebudou v mobilu, bych chtěl postupně v pilotech spouštět v příštím roce, kdy na to připravíme veřejnost i praktiky. Fungovat by to mohlo od 1. 1. 2026, kdy začne platit vyhláška, podle níž všechna zdravotnická zařízení budou muset mít standardy evropských systémů. Tím budeme mít odbavenu přípravu pro kompletně zelektrizované zdravotnictví.