Vlastimil Válek: Nařídil jsem prověřit všechny poplatky u lékařů

Vytvořeno: 3. 2. 2024 Poslední aktualizace: 3. 2. 2024

Datum vydání: 2. 2. 2024
Zdroj: Deník
Autorka:


První místopředseda TOP 09 občas řekne něco, co pak musí žehlit předsedkyně strany nebo jiní koaliční partneři. Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek je zkrátka svůj. Upřít se mu ale nedá, že na prvním místě je to lékař se zájmem o pacienty. Pro ně a český zdravotnický systém chce to nejlepší. Ptala jsem se ho, jak se mu v tomto ohledu práce daří.

Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (foto Deník/Martin Divíšek)
Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (foto Deník/Martin Divíšek)

Na konci minulého roku jste s lékaři podepsal rámcovou dohodu o přesčasových hodinách i výši jejich platů. Je i nyní dáno, co bylo psáno?
Dohodu podepsaly Všeobecná zdravotní pojišťovna, Česká lékařská komora, Lékařský odborový svaz a ministerstvo. Každý v tom hraje svoji roli. Komora a odborový svaz mají zajistit, aby lékaři začali sloužit přesčasy. Pojišťovna nabídne nemocnicím peníze na platy a já musím tlačit na jejich ředitele, aby příslušné částky vyplatili. Svoji úlohu jsem splnil.

Tím je vše vyřešeno?
Je to složitější. V nemocnicích s nepřetržitým provozem to nelze řešit tak, že
doktor je na pracovišti dopoledne a pak má přesčas. Tam se musí jet na směny, ve dne, v noci. Tak to už funguje třeba v Olomouci, Plzni, Fakultní nemocnici Brno či na Bulovce v Praze.

Pořád je to ale zlomek nemocnic. Co se stane, až v těch ostatních někdy v červenci budou mít lékaři odsloužených 150 hodin povinných i 416 dobrovolných přesčasů?
Řešením je opravdu nepřetržitý provoz, kde problém s přesčasy odpadá. To předpokládá změnu organizace práce a fungování nemocnic. V tomto směru na ně musejí tlačit pojišťovny. Ale pochopitelně pokračuji v tom, co jsem slíbil, tedy v přípravě zákona o odměňování zdravotníků.

Podstatná otázka zní, kolik nemocnic s urgentním příjmem, tedy nepřetržitým provozem, Česká republika potřebuje, když dnes jich je čtyřiadevadesát?
Můj předchůdce
Adam Vojtěch jejich síť vytvořil. Myslím, že jsou rozmístěny dobře. A nedají se ani rušit, protože čerpaly na svůj provoz evropské peníze. Jde o to, které obory mají zahrnovat. Určitě to musí být chirurg, internista, anesteziolog, kardiolog, traumatolog. Ale dermatolog asi nutný není.

Kdo to má rozhodovat?
Management nemocnic. V
Praze u Apolináře, což je gynekologicko-porodnické pracoviště, potřebují z logiky věci urgentní příjem pro ženy. V blanenské nemocnici mají portfolio různých výkonů, ale jsou specializováni na cévní mozkové příhody, takže na urgent tam vozí právě tyto pacienty.

Do debaty o českém zdravotním systému rázně vstoupil šéf VZP Zdeněk Kabátek, který řekl, že protest mladých lékařů odstartoval nutné změny. Podle statistik potřeba akutních lůžek klesla o dvanáct procent. Čekáte i vy větší tlak na redukci širokospektrální nemocniční péče?
Klíč v ruce mají pojišťovny, které by měly pro své klienty nasmlouvávat optimální péči. Nemyslím, že měl pan
ředitel Kabátek na mysli rušení nemocnic, ale optimalizaci jejich fungování. Jako ministr zdravotnictví jim mohu nabídnout různé varianty cest k naplnění cíle. Třeba využívání jednodenní chirurgie, která eliminuje zbytečné setrvání na nemocničním lůžku. Příslušná nemocnice se na ni může soustředit pět dní v týdnu s tím, že víkendy budou volné a urgent bude v provozu od sedmi ráno do sedmi večer. Další možností jsou specializovaná pracoviště typu blanenské nemocnice. Dále jsme posílili úhrady za lůžka, která budou využívána přesně podle daného účelu, tedy na JIP, kde jsou pacienti odkázáni ve všem na zdravotníky, dále akutní pro náhlé případy typu prasklého slepého střeva nebo mozkové mrtvice. Na obou těchto odděleních by měli strávit co nejkratší dobu, aby mohli po zákroku začít rychle rehabilitovat. A pak jsou to následná dlouhodobá lůžka, kde je úplně jiná struktura personálu. Odtud by měli jít lidé domů nebo do lázní na doléčení.

Zní to logicky, ale realita je trochu jiná. Výkony se dublují, jednotlivá zařízení vykazují péči, aby měla víc peněz od pojišťovny, a pacient se často trápí ve špitále, aniž by musel.
Důvody jsou dva. Prvním je úhradová vyhláška. Nemocnice se chovají jako každá firma, takže se vrhají na to, co je ve vyhlášce dobře placeno, a to, co je špatně, se snaží nedělat. Vyhláška se mění skoro s každým novým
ministrem, někdy i během jeho období, ale vlastně neměla žádný cíl. Ještě jako opoziční politik a hlavně jako doktor jsem hodně diskutoval právě o efektivitě lůžkové péče. Zdůrazňoval jsem nutnost vyšetřovat pacienta doma, a ne ho týrat v nemocnici různými odběry, hladověním, vyšetřeními. Podporovat paliativní a hospicovou medicínu. Když jsem se stal ministrem, toto všechno jsem vetkl do úhradové vyhlášky jako priority.

Podobně jako narovnání bodového ohodnocení stejných výkonů, ať jsou provedeny v Aši, nebo v Jeseníku?
Tak to skutečně nefungovalo a mě to ohromně dráždilo. Teď to srovnáváme, ještě potřebuji zhruba rok. Za stejný výkon, pokud je kvalitně provedený, bude stejná platba. A centrové, tedy drahé, výkony jsme začali hradit nákladově, podle skutečné ceny. Když jsem nastoupil do funkce, byla jich u nás hrazena dvě procenta, v
Německu čtyřicet. Odborníci kolem profesora Duška mě prosili, aby se do vyhlášky dalo aspoň pět procent, aby na tom neprodělávaly nemocnice, které léčí nejsložitější případy. Tak jsem řekl, že chci čtyřicet procent jako Německo. Už jich máme dvacet a do sněmovních voleb chci mít aspoň pětatřicet procent.

Bude se tento stejný metr vztahovat i na psychiatrickou péči, kde jsou lidé zoufalí třeba z bohnických pavilonů, které připomínají oproti soukromému Centru duševní rehabilitace v Berouně středověk?
Bohnice se zlepšují, teď je tam vynikající ředitel. Přišli s nádherným projektem komplexního centra pro dorost, kde by mohli být i rodinní příslušníci. Psychiatričtí pacienti jsou pořád velmi stigmatizováni, je hrůza, když se na ně používá slovo blázen. Část společnosti nevnímá lidi s onemocněním duše, eventuálně mozku a míchy, jak by řekl neuropsychiatr, jako běžné pacienty. Chtěl bych co nejvíc psychiatrických léčeben transformovat do nemocnic. Jeden model je kroměřížská psychiatrická léčebna. Byl tam neskutečný problém, protesty lékařů a tak dále. Vybral jsem tedy špičkovou Fakultní nemocnici v Olomouci, kterou vede profesor Havlík, a požádal jsem ho, aby rok vedl kroměřížskou léčebnu a dal ji se svým týmem dohromady. Zavládlo tam naprosté nadšení, mají nad sebou záštitu a plný nemocniční servis. Proto jsem se rozhodl je spojit, neboť to bude ve prospěch pacientů.

Asi nezbývá než naklonovat profesora Havlíka a poslat ho do všech léčeben.
To by nefungovalo, protože každá pracuje v jiných podmínkách. Třeba Dětská psychiatrická
nemocnice Louny je v pronájmu na pozemcích, které patří bůhvíkomu. Proto chci ten barák s pozemky koupit a udělat to po svém, aby tam děti měly skvělé zázemí. A pak je model Bohnice, což je nemocnice, kde probíhá výuka. Tak proč z ní neudělat fakultní nemocnici a neprovázat ji s lékařskou fakultou?

A posílit ji personálně mediky, kteří se budou specializovat na psychiatrii?
Jistě. Proto jsem požádal odbornou psychiatrickou společnost, aby prošla všechna psychiatrická zařízení a pro každé mi navrhla odpovídající strategii. To nebude hned, ale vyplatí se to. A neměl by se najít
politik, který by to pak zpochybnil.

Jeden se najde. Andrej Babiš tvrdí, že jste zničil jeho plán reformy psychiatrické péče, která byla postavena na 120 centrech duševního zdraví, kde by fungoval lékař, psycholog a psychiatrická sestra. Mohli by tvořit i mobilní týmy a působit v terénu. Proč jste to zatrhl?
Pokud mi psychiatrická společnost opakovaně něco doporučí, a
Andrej Babiš to vidí jinak, mám tendenci víc věřit výboru společnosti než doktoru Babišovi. Vychází-li jeho řešení z názoru jedné osoby, která mu radí, je to prostě menšina. Zároveň netvrdím, že věci, které v tomto směru udělala jeho vláda, byly chybné. Naopak v některých krocích Adama Vojtěcha pokračuji. Centra duševního zdraví vznikala z balíku evropských peněz. Lékaři a sestry v nich byli placeni bez problémů, ale když jsme se s profesorkou Adámkovou, já tehdy v opozici, ona ve vládním ANO, ptali, kdo bude platit sociální pracovníky, dva roky jsme nedostali odpověď. Poté, co jsem nastoupil jako ministr, zjistil jsem, že centra mají sekeru několika milionů a evropské peníze se vyčerpaly. Musel nám tedy vypomoci pan ministr Jurečka. Systém center je nastaven, ale musí se doladit. Finančně i personálně.

Jak to chcete zařídit?
Hotový
psychiatr představuje šest let medicíny a čtyři roky atestace. Já jsem zdědil reformu, ale s ní jen 120 dětských psychiatrů v celé republice. Proto jsem loni řekl, že zvýšíme počet psychiatrů na čtyřnásobek. A stejně jako teď sklízím plody práce svých předchůdců, tak mí nástupci budou rádi, že je absolventů víc díky mým opatřením. Systematicky podporuji dětskou psychiatrii a psychologii, praktické lékaře pro děti a pro dospělé. Miliardu ročně posílám na refundaci mezd, aby to školitele nic nestálo. To je vždycky běh na dlouhou trať.

Vraťme se k druhému důvodu neefektivity českého zdravotnictví.
Digitalizace. Kdysi jsme s kolegy stáli u projektů ReDiMed a ePax, díky nimž se mezi nemocnicemi i soukromými ordinacemi posílají nálezy vyšetření, tedy snímky. Jsou do nich zapojeni i
Slováci, takže v rámci Česko-Slovenska jsme v tomto směru skvělí a závidí nám to celý svět. Jenže zatím nemůžeme posílat lékařské zprávy a lidé se nemohou elektronicky objednávat.

V čem je to tak složité, když není problém posílat snímky?
Legislativa to neumožňuje. Proto jsme přichystali zákon o elektronizaci zdravotnictví a uvolnili jsme na to několik miliard. Chci, aby se v polovině příštího roku posílaly žádanky na vyšetření elektronicky a
pacienti se mohli centrálně objednávat na screeningy. Nejpozději v půli března představím eZ kartu, kterou bude mít každý zájemce v mobilu jako v covidu Tečku. Mohu se pochlubit, že všechna výběrová řízení na elektronizaci schválil antimonopolní úřad, na projekty nebylo jediné odvolání. Každá nemocnice dostane na digitalizaci určitou částku a zároveň jsme krajským zřizovatelům umožnili spojit tyto prostředky dohromady a spustit jeden informační systém v rámci kraje.

Pacienti to určitě přivítají, ale nepomůže jim to, pokud budou zoufale shánět pediatra, stomatologa nebo gynekologa. Do některých regionů se ambulantní specialisty či praktiky nedaří dostat ani s nabídkou bytu a milionového bonusu. Máte plán?
Letos poprvé budeme těžit z dohody, kterou podepsali exministři
Vojtěch a Plaga, tedy ze zvýšeného počtu studentů na lékařských fakultách. Budeme mít o třicet procent víc absolventů.

Kteří pak odejdou do Německa nebo Británie?
To je mýtus, protože 94 procent z nich zůstává v
České republice. A navíc tady pracuje 64 procent slovenských absolventů medicíny. Ale proti získávání zkušeností v zahraničí nic nemám, to je dobře. Jen musíme dělat vše pro to, aby se vraceli.

A nechtěli pak pracovat jen v Praze, Brně nebo dalších centrech…
Proto musejí přijít další kroky, třeba maximální zjednodušení administrativy spojené s atestací. V předatestační přípravě je třeba pětadvacet let povinný týdenní kurz první pomoci, který si musí
lékař hradit sám. To vám hlava nebere. Všechny tyto nesmysly jsem zlikvidoval. Další věcí je rozdíl mezi kmenem a specializací. Když máte papír na první, neznamená to, že můžete působit ve druhém. Jako byste měl řidičák na osobní auto, ale mohl jste řídit jen škodovku.

Podobně absurdním se jeví, že pediatr v nemocnici nemůže přejít do terénu a být praktickým dětským lékařem. Proč?
Protože v určité fázi se odborné lékařské společnosti rozhodly, že nemocniční a praktická pediatrie jsou jiné obory.

Opravdu jsou?
Ptáte se radiologa. Kdo jsem já, abych to zpochybňoval? Ale je to blbost. Moje
maminka je atestovaný pediatr, a když jsem jí to říkal, zeptala se mě, kdy se tam zbláznili. Myslím, že moji předchůdci se snažili řadu věcí zlomit. Jenže tak to nefunguje, je třeba lidi přesvědčovat a hledat konsenzus. Pokud do toho jdete silou, tak ta působí jenom po dobu, kdy ji máte. Jakmile skončíte, objeví se protisíla, která všechno zruší. Pokud je zdravotnictví zpolitizované, mění se skoro všechno každé čtyři roky, a to je katastrofa.

Zdravý rozum nebere ani to, proč by ambulantní lékaři nemohli sloužit na pohotovostech. Změní se to?
To je další mýtus. Zákon říká, že na pohotovosti slouží poskytovatel zdravotní péče. Není tam nic o tom, že to musí být nemocniční, ambulantní nebo
praktický lékař. Jaký je podle vás rozdíl mezi urgentním příjmem a pohotovostí?

Dobrá otázka. Pro mě je to totéž.
Vidíte. Jak má chudák
pacient vědět, kdy má jít tam, nebo onam? My jsem si totiž nechali starý model a přidali jsme k němu nový. Stejně tak máme diplomované sestry a bakalářky. Faktický rozdíl mezi nimi není žádný. Stát definuje, které nemocnice musejí mít urgentní příjem. A tam by měli přijímat pacienty s akutním stavem, ne s bolavými zády nebo kašlem. V podstatě by je tam měla dovézt záchranka, protože jde o život. Pohotovost je ale něco jiného. Bolí vás břicho, máte průjem a blíží se víkend, jenže váš praktický doktor už v pět odpoledne neordinuje. Tak jdete na pohotovost do nemocnice. A tam by měla fungovat triáž, tedy třídění, které má na starost specializovaná sestra. Ta vás pošle na urgent, nebo na pohotovost. Jenže pokud pohotovost není ve stejném špitále, tak se logicky urgent zneužívá. Proto chci mít u každého urgentního příjmu pohotovost. Tím by se vyřešil i další problém, protože když u pohotovosti není laboratoř nebo lékárna, doktor nemůže pacienta dokonale vyšetřit nebo mu napsat recept, který by hned uplatnil.

Co na to řeknou hejtmani, kteří za pohotovosti zodpovídají?
Za urgenty odpovídá
ministerstvo zdravotnictví, o pohotovostech v regionu rozhoduje krajské zastupitelstvo. Já chci, aby rozmístění a obsazení pohotovostí měla na starost pojišťovna, a to včetně toho, že budou u každého urgentu. Ta pak musí jít za konkrétním lékařem, který s ní má uzavřenou smlouvu, a zařídit, aby sloužil i na pohotovosti, protože tuto povinnost má každý poskytovatel zdravotní péče. To samozřejmě neznamená, že nemohou vznikat další pohotovosti mimo nemocnice s urgentním příjmem.

Evergreenem je také debata o nadstandardech. Nakonec se jejich výčet do žádného zákona nedostal, ale mezitím se v českém zdravotnictví zabydlela praxe, kdy někteří ambulantní gynekologové, endokrinologové či stomatologové běžně požadují různé poplatky, ačkoliv mají smlouvu s pojišťovnou. Řešíte to?
Nadstandardy byly silné téma před patnácti lety, ale s rychlým vývojem medicíny už nejsme schopni je definovat, neboť co je dnes nadstandard, je zítra standard. Tato debata je proto mrtvá všude na světě. Můžeme se bavit jen o věcech, které pojišťovna nehradí. A to, co je hrazeno, je výsledek diskuse mezi pojišťovnou a odbornými společnostmi. Například při virtuální kolonoskopii na CT se při nafouknutí střeva může použít nejenom vzduch, ale také kysličník uhličitý, což je méně bolestivá metoda. Pojišťovna ovšem hradí jen kolonoskopii se vzduchem, protože po medicínské stránce v tom není rozdíl. Když chce
pacient kysličník uhličitý, musí si ho uhradit.

To chápu, ale já jsem se ptala na několikatisícové poplatky, které pacient musí vydat, pokud chce být vůbec zaevidován, eventuálně přednostně ošetřen. To je zákonné?
Nařídil jsem, aby se všechny poplatky prověřily. Zjistíme, co se kde vybírá a zda je to legální. Na základě toho bude v předloze o zdravotních pojišťovnách přesná definice toho, co je, či není v rozporu se zákonem. Normu pošlu do
sněmovny do poloviny letošního roku. Pojišťovny to budou muset hlídat, a pokud poskytovatel zdravotní péče bude dělat něco nezákonného, budou ho sankcionovat, eventuálně mu odeberou smlouvu. Tato poplatková praxe musí skončit. Nevadí mi, že se platí za lepší plombu u zubaře nebo za botox na rtech. Je ale nepřípustné platit za dřívější termín. Buď to musí být legální a mohu na to uzavřít připojištění, nebo to je nelegální a nesmí se to dít vůbec.


KDO JE VLASTIMIL VÁLEK

  • Narodil se 17. května 1960 v Brně.
  • Vystudoval Lékařskou fakultu UJEP v Brně. Od roku 1985 pracuje ve FN Brno-Bohunice, kde vedl Kliniku radiologie a nukleární medicíny.
  • V roce 2012 se stal náměstkem pro společné vyšetřovací a léčebné složky. V letech 2014–2017 byl předsedou České radiologické společnosti České lékařské společnosti J. E. Purkyně. Od roku 1993 působí na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde se věnuje výzkumu a výuce budoucích lékařů.
  • V roce 2010 byl jako nestraník za TOP 09 zvolen zastupitelem Městské části Brno-Líšeň, o dva roky později i krajským zastupitelem v Jihomoravském kraji. Od roku 2013 je členem TOP 09, v roce 2017 a znovu o čtyři roky později se za ni stal poslancem, byl předsedou poslaneckého klubu TOP 09. Nyní je jejím prvním místopředsedou. P Dne 17. prosince 2021 ho prezident Miloš Zeman jmenoval ministrem zdravotnictví ve vládě Petra Fialy.
  • Vlastimil Válek je ženatý a má čtyři děti.